Hledání harmonie. Studie z čínské kultury

„Ve snaze ukázat komplexnost a komplementárnost různých aspektů duchovního života staré Číny jsme v první části shromáždily studie usilující o vymezení základních východisek a společných rysů, jež odedávna vymezují prostor této kultury. Jsou zde statě věnované filozofii a náboženství s důrazem na zprostředkování představ o způsobu fungování světa a člověka v něm, sdílených napříč staletími i sociálními vrstvami tradiční hierarchizované společnosti. Prolínají se zde názory formulované v textech, které reprezentují názory společenské elity, tedy tzv. velkou tradici (a vysokou kulturu, s koncepcemi charakteristickými pro malou tradici (a širokou škálu projevů lidového umění a řemesel). Ve druhé části představujeme materiální kulturu Číny a řemesla, tvořící součást kultury čínských měst, kterou Jaroslav Průšek označuje termínem „populární“. Zde jsou představeny technologie vybraných druhů řemesel i jejich estetika. Statě doprovázejí ilustrace, které z velké části tvoří předměty z čínské sbírky Náprstkova muzea v Praze.

Pro Evropu po dlouhou dobu reprezentovala Čínu vedle filozofie a náboženství právě řemesla. Navzdory ekonomické a kulturní stagnaci, která v čínské kultuře nastává v 19. století v době vzrůstající ekonomické a technologické převahy rychle se modernizujícího Západu, čínská řemeslná výroba se i v této době zachovala na obdivuhodně vysoké úrovni. Lze tedy říci, že také zásluhou po generace děděných řemeslných dovedností zůstala čínská tradiční kultura živá až na práh moderní doby. Dnes, kdy v globálním měřítku zvítězily technologie, jejichž počátky sahají do dob průmyslové revoluce a technologické převahy Západu nad ostatním světem, je dobré si připomenout, že to není tak dávno, kdy Evropa byla oslněna úrovní čínských technologií a řemesel. Pojednání o řemeslech také názorně ukazuje, jak v oblasti materiální kultury působí vlivy kultury vysoké a naopak, jak populární kultura prostupuje svět společenské elity. V interakcích mezi různými vrstvami kultury, ve způsobu, jak se vzájemně ovlivňují, se pak ukazuje to, co čínskou kulturu spojuje napříč společenskými vrstvami a kulturními rozdíly. Z tohoto hlediska je zejména ilustrativní závěrečná stať o jazyce blahopřejných symbolů zašifrovaném do dekoru předmětů každodenní potřeby. Půvabné ornamenty spolu s výjevy z příběhů známých z mytologie, historie a literatury hovořily k zasvěcenému divákovi bohatým jazykem naplněným obecně sdíleným přáním prosperity, štěstí a dlouhého života. Blahopřejná symbolika po svém promlouvá o ideálech souladu a uměřenosti, které v jiných rovinách pojednává čínská filozofie a náboženství, a tak se na závěr skrze dekor na předmětech každodenní potřeby vracíme zpět k duchovním kořenům čínské civilizace.“ (Z Úvodu knihy)

RECENZE

Milan Kovár: "Kniha, nad kterou každý čínomil povzdychne: dokud jsem ji neměl, jak jsem se bez ní mohl obejít?" (blog.respekt.cz)