„Dopisy od jezera Como“ Romana Guardiniho vyjdou již v květnu!
Už se nemůžeme dočkat novinky v edici Poprvé v češtině! Pod svá redaktorská křídla si ji vzala Martina Dvořáková. V krátkém rozhovoru nám knihu přiblížila.
Představíte nám knihu?
Jde vlastně o soubor devíti dopisů, které jejich autor, německý filosof a kněz Romano Guardini adresoval svému příteli, ale už předem počítal s jejich zveřejněním. Vznikly téměř přesně před sto lety a pisatel v nich rozjímá nad vztahem člověka a jeho okolí v době, kdy se hlavní hybnou silou dějin stávají technologie a stroje. Samotnou mě překvapilo, jak moc aktuální jeho úvahy jsou i dnes.
Jaká jsou hlavní témata, která Dopisy od jezera Como otevírají?
V knize se právě řeší hrozně moc témat, každý si tam najde to své. Hlavním tématem je tedy nástup technologie, která podle Guardiniho „převálcuje“ tehdejší civilizaci a kulturu, což na první pohled vypadá jako něco nežádoucího, ale Guardini vysvětluje, že je to naopak příležitost, jen se musí technologie správně uchopit, aby s jejich pomocí lidé „znovu vytvořili svět, zkrotili síly puštěné z řetězu a vybudovali z nich nový řád, který se vztahuje k člověku.“
Naše vydání nese podnázev „Nečekané inspirace Ludwiga Miese van der Rohe“, protože právě tento slavný architekt Guardiniho rád četl a nacházel v něm zřejmě velkou inspiraci. Pro Miese je tedy jedním z důležitých témat v Dopisech téma prostoru a vůbec životního prostředí lidí. Guardini se totiž zajímal také o architekturu, o její propojení s přírodou a o to, jak na člověka působí. A to právě bylo i Miesovo téma.
Už jste to nakousla, kniha má návaznost na české prostředí, konkrétně na Brno. Prozradíte nám o tom víc?
No ano, právě v osobě Ludwiga Miese van der Rohe, který je autorem brněnského klenotu, vily Tugendhat, zapsané na seznam světového kulturního dědictví UNESCO. O tomto spojení pojednává úvodní studie knihy, kterou napsal profesor Rostislav Švácha, jeden z největších odborníků na dějiny moderní architektury u nás. Mies van der Rohe neměl odborné vzdělání, chodil na řemeslnickou školu, a odborníci ho dlouho popisovali jako „bytostného antiintelektuála“. Později se však ukázalo, že je to zcela mylná domněnka, objevila se Miesova knihovna, kterou se mu podařilo ukrýt před nacisty v Chicagu a která čítá více než sedm set svazků. Mies se už od mládí hluboce zajímal o přírodní i humanitní vědy a přemýšlel nad tím, co je hybnou silou jeho doby. Dopisy od jezera Como mu pomohly otázku po vůli doby a jejích rozhodujících silách objasnit a právě proto kniha vychází v koedici s Muzeem města Brna, správcem vily Tugendhat.
Vila Tugendhat je skutečně nedílnou součástí tohoto vydání Dopisů…
Je to tak, právě proto, že představujeme Dopisy jako inspiraci architekta Miese van der Rohe, jsme zvolili bohatý obrazový doprovod právě z vily Tugendhat. Fotky pana inženýra Teplého podle mě krásně navozují takovou přemýšlivou atmosféru a ideálně text doprovází. Jsem velmi ráda, že nám je pan fotograf poskytl a moc za to děkuji.
Promítají se některá témata z knihy do současnosti? Jsou pro dnešního čtenáře aktuální?
Podle mě rozhodně, kniha nabízí opravdu hluboké úvahy o vztahu člověka a prostředí, v němž žije, což je, myslím, dnes velmi aktuální otázka. Guardini vlastně už před sto lety položil základy ekologického hnutí, protože pojmenoval výzvy, jimž bude třeba čelit – lidstvo narazilo na limity naší planety, už jsme prozkoumali a obsadili vše, už není žádná nedotčená příroda, kde by bylo ještě možné očekávat nějaké další zdroje. Budeme se muset naučit nějak zacházet s tím, co už máme. Pro mě osobně je tato ekologická linie na Dopisech to nejaktuálnější, protože se mi zdá, že žijeme přesně to, o čem Guardini píše, že se stane. Země není nekonečná a každý pokrok, snaha jít stále kupředu a získávat stále víc, musí jednou skončit. Podle Guardiniho musíme heslo „stále kupředu“ nahradit heslem „společně se přizpůsobit“. Jak popisuje v doslovu ke knize Walter Dirks, Guardiniho osobní tajemník, „když o více než půl století později Římský klub vyhlásil „meze růstu“, dokládal svou (a Guardiniho) tezi novým, rozsáhlým materiálem a mnoha současníkům zprostředkoval aha efekt, z něhož vzešlo ekologické hnutí.“
Co na této knize nejvíce zaujalo vás osobně?
Její hloubka. Velmi často narážím na texty, které kloužou po povrchu, opakují stále dokola již řečené a vlastně nepřináší nic nového. Dopisy od jezera Como jdou do hloubky, mají promyšlenou vnitřní strukturu a inspirují tolik nových myšlenek, že se čas od času musíte zastavit a chvíli uvažovat, než můžete číst dál. To myslím v dnešní době není obvyklé, ale je to velmi potřebné a obohacující.